Publikace zachycuje osudy člena významného českého šlechtického rodu na pozadí politických a společensko-sociálních událostí dvacátého století. Ústřední postava knihy, Zdeněk Sternberg, prožil svůj život ve třech společenských etážích. Mládí strávil mezi privilegovanou aristokracií, po konfiskaci rodového majetku propadl rovnou do společenského suterénu mezi politické vyděděnce a pět let pracoval v dolech na Ostravsku, kde jako ostatní „černí baroni“ měl jediné právo a sice právo na práci. Po návratu do civilu s obtížemi hledal zaměstnání, takže nakonec přijal místo kulisáka v Hudebním divadle. Krátce po srpnových událostech emigroval do Rakouska, kde poprvé zažil výsadu svobodně rozhodovat o svém povolání. Po roce devadesát se vrátil do míst svého dětství – na středověký hrad v Posázaví, natrvalo se tam usadil a jako sedmdesátiletý se začal s mimořádným elánem a zaujetím věnovat správě rodového majetku a renovaci hradu s jeho vnitřním zařízením. Autor dodržuje obvyklou chronologickou strukturu životopisného vyprávění s nadhledem vypravěče, ale po osobním setkání s ústřední postavou knihy přechází do bezprostřední ich-formy, do vyprávění v první osobě.