Kniha se zabývá vývojem stranické historiografie mezi lety 1950-1970 v
kontextu proměn československého komunismu. Stranické dějepisectví
vzniklo na počátku padesátých let jako zvláštní historiografický projekt
fungující v rámci aparátu komunistické strany, jehož úkolem bylo
zpracovávat minulost KSČ a dělnického hnutí. Mělo být novou
historiografií, která se odřízne od tradic takzvané buržoazní historické
vědy a stane se dějepisectvím odpovídajícím nárokům probíhající
socialistické revoluce. Vývoj stranické historiografie jakoby kopíroval
vývoj československého komunismu. Prošla stalinistickou,
poststalinistickou a reformně komunistickou fází.