Esej Jiřího Gruši Beneš jako Rakušan je něco jako „román faktu“. Postavy jsou faktické, ne fiktivní (Beneš, Hitler, Masaryk, Gottwald…), práce s fakty odborná, práce se slovem a příběhem literární. A proč Beneš jako Rakušan? Protože v Benešově psychogramu je Austria eine Art Hassliebe (způsob nenávistné lásky). Nejdřív měl geniální vizi, jak tento konglomerát zachránit, když se neujala, dostal chuť ho zničit. Československo však bylo „Rakousko-Uhersko“ v malém. Chtěl ho „odrakouštět“ a divil se, že mizí. A když měl pocit, že našel recept na jeho záchranu, dostal moskevskou rakev. A žasl, když si Rakušané nezvolili svého Gottwalda, nýbrž přijali Marshallův plán, který by E. B. chtěl, kdyby byl směl chtít své chtění. Moskevský protektor se choval sovětsky říšsky a pražský prezident po pražsku kapitulačně. Věděl, co dělá. Nebo lépe, tělo vědělo, co vnucuje duši. Řeklo jí, že ho oklamala, a v Praze se konal státní pohřeb. Demokracie i Beneše.