Johannes Urzidil nás přivádí do Prahy dvacátých let a názorně líčí nabitou tvůrčí atmosféru, v níž se pohybovali tehdejší velikáni literatury a výtvarného umění, k nimž patřil i on sám. Vykresluje portréty osobností, například smrtelně nemocného básníka Karla Branda nebo Kafkova učitele hebrejštiny Friedricha Thiebergera, jehož sestra Gertrude byla Urzidilovou manželkou. Už tady se ukazuje Urzidilovo těsné propojení s Franzem Kafkou a s prostředím, které ho ovlivňovalo, což mu dovoluje vykládat Kafkovo dílo z perspektivy důvěrného přítele. Například v eseji Edison a Kafka osvětluje Kafkův vztah k Americe a jeho promítnutí do prózy Nezvěstný. V eseji Golemovská mystika nám umožňuje nahlédnout do „tajuplné atmosféry“, v níž Kafka vyrůstal a jež formovala jeho dílo. Urzidilova skromnost nemůže zakrýt skutečnost, že byl člověkem pronikavé mysli a originálního ducha. Proto velmi záhy rozeznal velký význam Franze Kafky a byl velmi rád, že mohl sdílet činorodou duchovní atmosféru Prahy oné doby, k níž nemalým dílem sám přispíval. Soubor esejů předkládaných v této knize nabízí mnohé duchovní podněty a řadu pozoruhodných výroků.